.jpg)
Vypadá jako beton, ale není to beton. Stěrky, které jeho vzhled imitují, a dávají tak moderním interiérům atraktivní vzhled, si Josef Němec musel vymyslet. Zkoušel různá složení, různé pigmenty, ale také jak materiál přelstít, aby se choval tak, jak potřeboval. „U epoxidové stěrky se nám nedařilo ji vyhladit a vyleštit. Až mě napadlo ji postříkat vodou. Najednou jsme ji mohli vyhladit jako zrcadlo,“ vzpomíná Němec na vývoj stěrky Betonepox®, pro niž si zaregistroval ochrannou známku. A nezůstalo jen u této inovace.
Když jste před třiceti lety zakládal vlastní firmu, která se zabývala aplikací benátských štuků a dalšími povrchovými úpravami, jaké jste měl ambice?
Ambice jsem tehdy ani žádné neměl. Čekali jsme první dítě a zpětně to byl docela odvážný krok. Pamatuji si, jak jsme s těhotnou manželkou obcházeli paneláky a lepili na vchodové dveře nabídky malování, stěrkování nebo lepení tapet. Hrozně moc jsem chtěl podnikat a práce mě vždy bavila.
Jak moc bylo pro budoucnost firmy určující brzké navázání spolupráce s architekty Jan Aulíkem a Jakubem Fišerem?
Byla to vlastně náhoda. Šel jsem nakoupit benátský štuk do firmy Domus Aurea, kde jsem dříve pracoval. Když jsem u nich popíjel kafe, zazvonil telefon, že nějaký architekt hledá firmu, která umí benátský štuk. Dali mi ho k telefonu, a tak to začalo. Na budově C v BB Centru jsme pak realizovali asi 1400 metrů čtverečních benátského štuku. Od té doby se s Honzou Aulíkem potkáváme i na dalších projektech. Kuba Fišer tehdy ještě nebyl spolumajitelem firmy. Jeho schopnost řídit tak velkou stavbu mě tehdy opravdu zaujala.
O pět let později jste spolupráci s Aulík Fišer korunovali vývojem nového stěrkového materiálu Imitace betonu. Kdo s nápadem přišel?
Jednou za mnou přišli s tím, že potřebují materiál, který bude vypadat jako beton. V té době nic takového neexistovalo. Začal jsem míchat vápenný štuk s různými pigmenty. Na vzorku vypadal dobře, ale v ploše začal praskat. Nakonec jsem našel řešení v podobě stavebního lepidla. Zakázka sice skončila velkou ztrátou, ale právě tehdy vznikl materiál, který se nám v dalších letech velmi osvědčil. Krátce poté jsme si nechali vyrábět vlastní cementovou stěrku, kterou používáme dodnes.
Materiál Imitace betonu předznamenala, že se z Němec s. r. o., stane inovativní firma zaměřená na vývoj nových řešení. Jak k inovacím ve firmě přistupujete?
Celý můj život je tak trochu o náhodě a štěstí. Rád vymýšlím nové věci, a ještě radši je realizuji. Často jsem se v noci probudil s nápadem a poslal si e-mail, abych na něj nezapomněl. Dodnes mám v počítači složku Nápady. Je tam toho opravdu hodně. Ne všechno se povedlo, ale to k tomu patří.
Inspirují vás k inovacím požadavky klientů – investorů, architektů, designérů, kteří po vás chtějí, abyste vyřešili nějaký konkrétní problém?
Takto vznikla hlavně Imitace betonu®. Epoxidová stěrka Betonepox® byla zase reakcí na rostoucí poptávku po stěrkách do koupelen, kde cementová Imitace® betonu narážela na své limity.
V čem je Betonepox jiný než ostatní epoxidové stěrky, které jsou na trhu k dispozici?
Liší se především svým vzhledem. Dnes už jsou na trhu i podobné stěrky. Pokud je o něco velký zájem, je logické, že se to konkurence snaží kopírovat. S tím se ale nedá bojovat jinak než tím, že se musíme stále zlepšovat a nabízet maximální servis.
Jaké problémy jste museli při vývoji řešit, než jste se dostali k finální podobě Betonepoxu?
Hlavní bylo najít materiál, který se bude chovat podle našich představ a zároveň bude zdravotně bezpečný. Nakonec se nám to povedlo a dnes používáme epoxid, který má atest i pro přímý styk s potravinami.
V jakých nejzajímavějších realizacích jste tuto stěrku aplikovali?
Pro mě osobně byly nejzajímavější realizace na ostrově Velaa Private Island na Maledivách a restaurace na ostrůvku Saba Rock v Karibiku. Architektem obou projektů byl Petr Kolář ze studia ADR. Na Maledivách jsme realizovali více než 4500 metrů čtverečních stěrek, což byla velká technologická i logistická výzva. Realizací máme za sebou tisíce, ale tyto dvě patří k mým nejoblíbenějším.
Proměnily se za posledních dvacet let požadavky vašich klientů a kdo dnes tvoří vaši hlavní klientelu?
Design interiérů se za posledních dvacet let výrazně změnil a jsme rádi, že jsme díky našim stěrkám součástí tohoto vývoje. Klienti jsou dnes mnohem náročnější a často přicházejí s velmi specifickými požadavky. Díky vlastním technologiím a dlouholetým zkušenostem jim ale dokážeme nabídnout řešení i pro velmi náročné projekty.
Spolupracujeme jak s architekty a designéry, tak s koncovými zákazníky. Je to zhruba půl na půl. Obdivuji architekty a designéry, kteří umí správně pracovat s materiály a barvami. Sám bych se do návrhu celého interiéru nepouštěl. Každý má dělat to, co umí nejlépe.
Spolupracujete na vývojových projektech i s externími subjekty a kolik peněz ročně dáváte do výzkumu a vývoje?
Vývoj jsem zpočátku dělal sám s našimi kluky z realizací. V posledních letech spolupracujeme hlavně s Českou zemědělskou univerzitou. Aktuálně s ČZU a společností CTP zkoumáme, jak vertikální zahrady dokážou ochlazovat okolí velkých průmyslových hal. Mám pocit, že do vývoje, patentů, ochranných známek a dalších práv dávám většinu volných peněz. Vymyslet něco nového je jedna věc, ale udržet si výhradní postavení na trhu je věc druhá.
Systém vertikálních zahrad Cascade Garden jste si patentovali před třinácti lety. Co vás vedlo přejít od neživých povrchů k rostlinám?
Jednou mě oslovila italská firma s nabídkou zastoupení pro realizaci vertikálních zahrad v České republice. Bohužel jsme se ale nedohodli na podmínkách. Myšlenka mě ale velmi zaujala, a tak jsem začal hledat inspiraci. S manželkou jsme se vypravili do Paříže podívat se na vertikální zahrady Patricka Blanca. Na fotografiích vypadaly dokonale, ale skutečnost byla často jiná. Nakonec jsme se pustili do vlastních realizací. Po několika letech jsme zjistili, že hydroponický systém má řadu nedostatků.
Přemýšlel jsem, jak to vyřešit, a tak vznikla technologie Cascade Garden®. Tak jako u stěrek jsme byli zpočátku jediní na trhu. Dnes je nabízí řada firem. Díky naší patentované technologii si ale stále udržujeme silnou pozici na trhu.
.jpg)
Kde jste získali zahradnické a botanické know-how, které je pro vertikální zahrady klíčové?
Mám původně zemědělskou školu a vyrostl jsem na vesnici. Největší výzvou ale nebyly rostliny, spíš technologie závlahy a nosná konstrukce. Zkušenosti jsme získávali postupně s každou další realizací.
Na výzkum a vývoj zelených fasád čerpáte podporu z programu OP TAK, spolufinancovaného Evropskou unií. Pustili byste se do tohoto výzkumu i bez této finanční podpory?
Určitě ne. Například projekt v Kozomíně, kde testujeme vliv vertikální zahrady na ochlazování okolí skladových hal, představuje náklady několik desítek milionů korun.
Máte změřeno, jak zelená fasáda ovlivňuje klima kolem budovy a vnitřní vertikální zahrada klima v interiéru?
Na fasádě v Kozomíně jsme naměřili, že vertikální zahrada snížila v horkých letních měsících teplotu fasády až o 15 °C. Rostliny se proti horku brání odpařováním vody a tím ochlazují své okolí. V interiéru vertikální zahrada zvyšuje vlhkost ovzduší a zlepšuje akustiku. Zásadní vliv má zeleň také na psychiku lidí, i když ten se obtížně vyčísluje.
Jaké máte plány do budoucna, s čím dalším přijdete po Betonepoxu nebo Cascade Garden?
Snažím se už radši nic nevymýšlet. Kdykoli mě něco napadne, hned si říkám, kolik peněz mě ta sranda zase bude stát. Ale vážně. Byly doby, kdy jsem přemýšlel snad i ve spánku, to se ale změnilo. Dnes mám jiné priority. Mám krásnou rodinu, dva lovecké psy a obrovského koníčka – chalupu a myslivost. Už jsem toho vymyslel dost a některé věci musím ještě také dokončit.
Pustili jste se také do IT byznysu, když jste otevřeli ostatním podobným firmám své softwarové řešení pro řízení firem Smart Work System. Byl to plán od začátku systém vyvinout, odladit na vlastní firmě a jít s ním na trh?
Původně jsem jen hledal software, kterým bychom řídili naši firmu. Žádné dostupné řešení nám ale nevyhovovalo, tak jsem sepsal požadavky a zadal jeho vývoj softwarové firmě. Několik let jsme systém rozšiřovali, až mě napadlo upravit ho i pro další firmy s obratem přibližně do 100 až 150 milionů korun. Původně to v plánu nebylo.
Pokračujete v jeho vývoji?
Software dál rozvíjíme a hledáme nové zákazníky. Aktuálně pracujeme na využití umělé inteligence a propojení s dalšími systémy, především s účetním softwarem. S oblibou říkám, že software má jen dva limity – fantazii a peníze. Musíme pečlivě zvažovat další vývoj, aby systém zůstal uživatelsky jednoduchý.
To ale není jediný software, který jste vymyslel.
Vyvinul jsem také software pro řízení chovu psů, který dnes využívá náš klub chovatelů barvářů. Obsahuje údaje o desetitisících psů z celé Evropy a umožňuje vyhledávat vhodného jedince ke krytí podle koeficientu příbuzenské plemenitby. Nejvíc času mi dnes zabírá software pro digitalizaci mysliveckého hospodaření. Ano, i myslivost čeká digitalizace. Myslivci budou vést povinnou evidenci elektronicky a komunikace se státní správou se výrazně zjednoduší. I tomu se teď věnuji.
Mezi rodinnými firmami se hodně řeší jejich předávání nastávající generaci. Zabýváte se už tímto transferem, aby firma včas získala pokračovatele?
Každý rodič a majitel firmy by ji asi jednou rád předal svým dětem. Letos firma slaví 30 let, takže je téma nástupnictví přirozené. Zastávám ale názor, že každý by měl dělat hlavně to, co ho baví. Nechci na děti přenášet pocit, že musí pokračovat v mé práci. Firmu by měl vést člověk, který své práci rozumí, baví ho a umí vést lidi. Nejmladší syn Pepík studuje IT. Mladší dcera Zuzka má úplně jiné koníčky. Nejstarší dcera Kačka je vystudovaná fotografka a už několik let pracuje u nás ve firmě. Má na starosti focení zakázek, jejich kontrolu, marketing a sociální sítě. Má zkušenosti i s řízením zakázek, kde úspěšně vedla jak poslední projekt na Maledivách, tak i v Karibiku. Teď ji ale čeká důležitější životní etapa, takže na tyto myšlenky je ještě čas. A taky mi je teprve 51 a nemám v plánu z firmy zatím odcházet.
.jpg)
JOSEF NĚMEC
Je podnikatel, vizionář a zakladatel společnosti Němec s. r. o., která se již 30 let specializuje na dekorativní stěrky a vertikální zahrady. Je autorem technologií betonových stěrek Imitace betonu® a Betonepox® a držitelem patentu na systém vertikálních zahrad Cascade Garden®. Vedle stavebních technologií se věnuje také vývoji softwarových řešení prořízení firem a digitalizaci mysliveckého hospodaření.
Rozhovor původně vyšel v časopisu ESTATE v září 2026.
Text: Jan Stuchlík / Foto: Ondřej Pýcha
